This article is also available in English 🇬🇧
Obvykle na našem blogu sdílíme čísla, statistiky a doporučení pro firmy, jak nastavit férové procesy. Tentokrát místo dat a grafů přinášíme jeden neobyčejný příběh.
Příběh Aarati, jejíž jméno v nepálštině znamená „světlo“. Světlo, které odhání tmu a dává lidem naději. A přesně taková je i ona sama. Mohla se stát jen dalším číslem v nepálské statistice dětských sňatků – rozhodla se ale jinak. Rozhodla se vytvořit si vlastní světlo.
Proč Česko?
Aarati jsem potkala v restauraci, kde pracuje. Pokaždé, když procházela, nesměle se usmála. V jejím úsměvu bylo něco tak milého, že jsem se rozhodla ji oslovit. Když mi řekla, že je jí teprve 18 let a že k nám přijela z Nepálu, zeptala jsem se proč se rozhodla přijet právě do České republiky. Její odpověď mě zaskočila – v nepálské knihovně narazila na knihy Franze Kafky, zamilovala se do jeho psaní a spolu s ním i do země, ve které žil a tvořil.
Když jsem se pak zeptala, jak se jí u nás líbí, řekla, že to tu miluje, ale že zatím nemá moc přátel, protože se těžko seznamuje. Odpověděla jsem „Tak teď už tu jednu přítelkyni máš.“ Vyměnily jsme si kontakt a domluvily se, že spolu něco podnikneme. A že jí ráda pomohu s věcmi, které člověk v nové zemi potřebuje řešit mezi prvními (lékař apod.).
Tehdy jsem ještě netušila, jak složitý příběh má Aarati za sebou – a jak silnou ženu jsem před sebou měla.
První dramata
O pár týdnů později mi pozdě večer pípla zpráva. Aarati byla už několik dní nemocná, měla silné bolesti břicha, třásla se zimnicí, měla horečku a špatně dýchala. Druhý den už ležela na operačním sále. Psaly jsme si mezi příjmem a odvozem na oddělení, posílala mi číslo pokoje, řešily jsme, jestli má nabíječku a co dostane k jídlu, když je vegetariánka. Byl to moment, kdy jsem si naplno uvědomila, jak těžké je začínat nový život bez rodiny, bez opory, v cizím jazyce – a zároveň překonávat překážky, které by dostali i nás s celou sítí kontaktů a zázemím.
Život v horách
Aarati vyrostla v Nepálu, obklopená horami a přírodou. Dětství trávila venku – hrála si s mladším bratrem, chodila do školy, odmala pomáhala rodičům na poli. A těšila se na barevné nepálské festivaly. Ale už od dětství měla před sebou jasně daný scénář – domluvené manželství. O jejím životě se rozhodlo, když jí bylo sedm. Nebyla to otázka volby.
Pro představu: Podle dat UNFPA je v Nepálu provdaných před dosažením 18 let přibližně 35 % dívek – a z toho kolem 7 % dokonce ještě před 15. narozeninami.
Ale Aarati řekla ne. Ušetřila peníze, sbalila kufr a odjela. Sama. Do země, kde nikdy předtím nebyla. Do kultury, kterou neznala a která byla tak vzdálená tomu, co znala. Když jela na letiště, poprvé v životě seděla v autě.
Nový život v České republice
Dnes studuje Business Administration na ČZU. Když zrovna nesedí v lavici, pracuje v restauraci – aby si sama zaplatila školné i životní náklady. A kdykoli to jde, volá si s rodinou. Kvůli protestům v Nepálu, je to teď mnohem těžší. Aarati může často jen doufat, že jsou všichni doma v pořádku.
Aarati není člověk, který se dere do popředí. Je spíš tichá a zdrženlivá. Ne proto, že by jí na věcech nezáleželo, ale protože pochází z prostředí, kde se za slušnost považuje neptat se, „neobtěžovat“ a spíš se upozadit. Každý den se učí nový jazyk, zvládá předměty v češtině a hledá si místo ve světě, který je úplně jiný než ten, odkud přišla.
Kulturní karamboly
Máme také oblíbené historky, které ukazují, jak velký střet kultur může být i běžná návštěva kina.
🎥🍿Aarati v kině nikdy nebyla. Když jsem to zjistila, rozhodla jsem se jí dopřát tzv. “full experience” – pití, popcorn, zbytečně moc reklam před filmem. Stojíme na Floře před IMAXem a já jí vyprávím, co nás čeká za film. Aarati kýve, kupuji lístky, vystojím frontu na popcorn. Vcházíme do sálu a Aarati se mě s vážnou tváří zeptá: „A co to je ten upír?“…Následujících 10 minut stojíme před sálem, já jí na mobilu ukazuju Drákulu, Blada a vysvětluju celý vampíří koncept. A v hlavě si říkám: „Good job, Lenko. Ta už možná nikdy nepromluví, nebo bude koktat.“ Plot twist: Aarati film The Sinners miluje a pravidelně si pouští soundtrack. Obě ho doporučujeme.
Oblíbená story č. 2 – párek v rohlíku. 🌭
Když za mnou Aarati dorazila hladová na Prague Pride, přemýšlela jsem co by čím udělat vegetariánce radost. Jako geniální nápad jsem vyhodnotila veganský hotdog z blízkého stánku. O pár minut později byla Aarati od hlavy k patě politá hořčicí, protože (surprise, surprise) neznala koncept hotdogu.
Já měla hořčici na rukou, ona úplně všude. Vlasy, tričko, kalhoty. Skončily jsme u mě doma, půjčila jsem jí oblečení a její hodila do pračky a následně do sušičky. Během čekání jsme si pustily Pomádu (jasně, Aarati v životě neviděla Pomádu). Tomuto dni říká „The day I almost drowned in mustard.“
První vítězství
Pozorovat Aaratin nerovný boj o přežití bylo složité. S jejím svolením jsem proto napsala příspěvek na LinkedIn v češtině i v angličtině.
Jsou momenty, kdy mám sociální sítě celkem ráda. A toto byl jeden z nich. Ozvala se mi Janka Pacinová z firmy Accace. Firma se rozhodla její příběh podpořit a přispět jí na studium. Bylo to gesto, které pro Aarati znamenalo mnohem víc než peníze – dalo jí naději.
Aarati, když se dozvěděla o příspěvku na studium…
Aaratin nerovný boj za vymanění se z života v rozvojové zemi tím nekončí. Hledá si práci – něco administrativního, v back office, nebo stáž, kde by mohla využít to, co studuje, a zároveň se učit nové věci. Jenže naráží na náborový evergreen: předsudky vůči zaměstnávání cizinců z třetí země. Mnoho firem životopis s “exotickým” jménem ani neotevře, protože si hned představí víza a složitou relokaci. A tak se nedozví, že Aarati už tu dávno žije. Nepotřebuje žádný sponsorship, žádné papírování. Potřebuje jen dostat šanci – stejně jako kdokoliv jiný.
Rozumím tomu – HR je pod obrovským tlakem, většina mých kolegyň a kolegů jsou přetížené*i agendou a procesy. A tak často volí jednodušší cestu. Ale právě naše profese by měla být tou, která hledá za jménem a původem to nejdůležitější – potenciál člověka. A která vytváří prostředí, kde má šanci každý, kdo ho dokáže využít.
Proto tenhle příběh sdílím. Nejen kvůli Aarati, ale kvůli nám všem. Abychom si připomněli, že jsme v první řadě lidé. A že každý z nás může být tím světlem, které někomu jinému změní život… A které třeba inspiruje dívky jako Aarati, aby pro sebe chtěly víc, než jen osud, který jim byl vybrán v 7 letech.
📣 A pokud nevíte, kde začít – ozvěte se nám v HR Brainstorming. Dáváme vedení týmů smysl a pomáháme firmám budovat prostředí, kde lidé pracují rádi – ne ze strachu, ale z důvěry.
Leave a Reply